Stát byl homofob číslo jedna

S Jevgenijem Fiksem o sovětských pleškách a Židech

V pražské galerii Artivist Lab končí výstava Pleška­-Birobidžan. S jejím autorem jsme mluvili o osudu některých sovětských a současných ruských homosexuálů, politickém aktivismu a utopické Židovské queer autonomní oblasti.

V jednom ze svých článků mluvíte o odpovědnosti postsovětských umělců. V čem ta odpovědnost – a také nezodpovědnost – spočívá?

Současné umění se v podobě, ve které vzniklo v devadesátých letech, stavělo proti společnosti, případně se na ni dívalo s pohrdáním. Pozdní sovětští a poté postsovětští umělci se orientovali hlavně na Západ, chtěli zapadnout do velkého světa a často opovrhovali místní komunitou. Bylo to nezodpovědné. Mezi oběma skupinami vznikla jistá mezera, její příčinou byl mimo jiné narcismus. Odpovědnost v postsovětském moderním umění se začala vracet až na začátku nultých let, kdy postupně vznikaly umělecké projekty reflektující sociální problémy, historii a nerovnost – včetně té, kterou zplodila devadesátá léta. Moderní umělec se podle mne musí věnovat sociální realitě, problémům společnosti, příběhům konkrétních lidí nebo komunit. Má vytvářet dokumentární dílo nebo se zabývat projektováním „realit“, které vycházejí z jeho tvůrčí …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si A2 v elektronické podobě