Postupující klimatický kolaps nakonec dotlačil k zelené sebereflexi i sektory, které se jí dlouho vyhýbaly. Na podzim 2021 už nelze říct, že by česká mainstreamová média klima a ekologická témata zcela ignorovala. Otázkou tedy už není, jak do médií klimatickou agendu dostat, ale spíše jak ovlivnit způsob, jakým ji novináři zpracovávají. S trochou nadsázky se dá říct, že tornádo na Moravě, povodně v Německu či lesní požáry v Americe samy o sobě nejsou událostmi, které by měly plnit titulní stránky zpravodajských webů. Jejich důležitost nespočívá v samotném faktu přírodní katastrofy, jakkoliv může být otřesná (a čtenářsky atraktivní), ale v tom, že jsou projevem klimatické krize. A právě nesprávné rámování přírodních pohrom a dalších klimatem způsobených jevů je teď potřeba změnit.
Pokud vynecháme stále existující případy, kdy se klimatická krize v rámci dané zprávy vůbec nezmíní, setkáváme se hlavně s praxí, kdy je na závěr článku o povodni či vichřici přiložena douška nebo citát klimatologa o tom, že daná událost může souviset s globálním oteplováním. Jenže právě to by mělo být ústředním sdělením zprávy, která jinak postrádá smysl. Když prezident ukradne v obchodě salám, jádrem dané události je osoba pachatele, a ne samotný zločin – a totéž platí pro záplavy v Porýní ve vztahu ke klimatické změně.
Zmiňované citace vědců jsou dalším problematickým bodem, který se projevuje nejen při pokrývání klimatických otázek a který se naplno ukázal během pandemie covidu. Vědci pochopitelně dbají na vnitřní pravidla svého oboru, a jestliže se v jednom případě z milionu projeví vedlejší účinky vakcíny, žádný odborník novináři bez výhrad neřekne, že je očkování bezpečné. Přitom právě to je logickým výkladem dané informace. Takový výklad je ovšem na novináři, nikoliv na expertovi. Bohužel se namísto smysluplné interpretace často dočkáme šokujících titulků o tom, že testování dané vakcíny způsobilo několika lidem vážné komplikace. V případě klimatu to funguje obdobně – i když bude na Hodonínsko útočit dvacet tornád ročně, žádný klimatolog nebude moci bezvýhradně potvrdit přímou vinu klimatické krize, a tak budou článkům stále dominovat výroky o tom, že daná katastrofa s oteplováním může a nemusí souviset.
V neposlední řadě je pak problémem i místo, na kterém se zprávy o klimatu objevují. Mnohá média začínají zavádět speciální environmentální rubriky a redaktory. Jakkoli se to zdá jako pozitivní krok, ve výsledku se to může vymstít. Klimatická agenda totiž prostupuje všemi mediálními sektory, od vysoké politiky přes byznys až po fotbal, a pokud jí vyhradíme speciální rubriku, může se z ní rychle stát odkladiště pro nepohodlné téma. Kdo se nezajímá o vaření, ten těžko klikne na rubriku Recepty, i když by mu její čtení pravděpodobně prospělo.
Mají-li média odpovídajícím způsobem řešit bezprecedentní a všudypřítomnou civilizační krizi, musí na ni brát ohled všude a neomezovat se na formální zmínky, speciální webové sekce a přehazování odpovědnosti za vysvětlování a výklad na zpovídané experty. V opačném případě budou palcové titulky dál informovat o hořící planetě, aniž by čtenáři včas pochopili, co se ve skutečnosti děje.