Mysl vzdorující

Dantovy obrazy Odyssea

Autor Komedie věnoval mimořádnou pozornost postavě Odyssea. Objevuje se v každém ze tří zpěvů. Homérského hrdinu Dante zobrazuje jako zrádce i vzor ušlechtilé touhy po poznání. Obě tradiční interpretace ale pozměňuje a využívá coby výkladovou metaforu vlastního díla.

Následuje­-li čtenář Komedie Dantova poutníka zásvětím, jistě se na mnoha místech pozastaví nad básníkovou volbou umístit toho kterého hříšníka do daného „pekelného žlebu“ či patra očistce; jistě jej také zaujme řada vyprávění, jež poutník vyslechne. Nemnoho postav Komedie nás však překvapí tolik jako postava Odyssea, kterého potkáváme v osmém pekelném kruhu. O výjimečnosti postavení hrdiny Trojské války v celku Dantovy skladby svědčí nejen velký prostor, jenž je mu věnován v šestadvacátém zpěvu Inferna, ale i fakt, že jej básník zmiňuje ve všech třech kantikách.

 

Zrádce i stoik

Na úvod nutno říci, že Dante homérské epické skladby nečetl, neboť latinské překlady nebyly v jeho době ještě k dispozici. V jeho pojetí Odyssea se snoubí dvojice tradičních, vlastně protikladných čtení: vergiliovské, akcentující zrádné chování Laertova syna ve válce s Trójany, a stoické (Ciceronovo), jež Odyssea vnímá jako vzor „discendi cupiditas“, ušlechtilé …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si A2 v elektronické podobě