Prózu americké spisovatelky a reportérky Joan Didionové nazvanou Demokracie lze charakterizovat jako román „trhavých záblesků“. Můžeme jej číst jako historickou ságu o rodině poznamenané „koloniálním instinktem“, kritickou sondu do americké politiky v době války ve Vietnamu, …

Do prozaických i esejistických textů W. G. Sebalda zásadním způsobem zasahují fotografie krajin, věcí i lidí. Autora fascinuje schopnost média uchovávat zachycené objekty tím, že je umrtví. K čemu odkazuje tento úžas? A jak se s ním vyrovnává spisovatelův poslední román Austerlitz?

Autor Komedie věnoval mimořádnou pozornost postavě Odyssea. Objevuje se v každém ze tří zpěvů. Homérského hrdinu Dante zobrazuje jako zrádce i vzor ušlechtilé touhy po poznání. Obě tradiční interpretace ale pozměňuje a využívá coby výkladovou metaforu vlastního díla.

Poslední dílo symbolisty Stéphana Mallarméa bývá pro svou revoluční povahu často řazeno k modernismu. Skladba Vrh kostek nikdy nevyloučí náhodu ovlivnila nespočet pozdějších literárních textů, ale také tvorbu výtvarných umělců – například amerického abstraktního malíře Cy Twomblyho.