Mytologická usazenina a interpretační zkratka – i tak může být nahlížen způsob, jak se zachází s kafkovským motivem proměny. Stávání se jiným coby přerývavý proces plný násilí a bolesti každopádně patří k pilířům Kafkova světa. Ukazuje nám postavy otřesené a konfrontované s dějinami.

Mavis Gallantová, jedna z nejvýznamnějších kanadských spisovatelek, strávila většinu svého života ve Francii a svou tvorbu zasvětila takřka výlučně povídkám. Vypráví v nich zpravidla příběhy lidí, kteří se ocitli v různých podobách vnějších i vnitřních exilů.

Prózu americké spisovatelky a reportérky Joan Didionové nazvanou Demokracie lze charakterizovat jako román „trhavých záblesků“. Můžeme jej číst jako historickou ságu o rodině poznamenané „koloniálním instinktem“, kritickou sondu do americké politiky v době války ve Vietnamu, …

Do prozaických i esejistických textů W. G. Sebalda zásadním způsobem zasahují fotografie krajin, věcí i lidí. Autora fascinuje schopnost média uchovávat zachycené objekty tím, že je umrtví. K čemu odkazuje tento úžas? A jak se s ním vyrovnává spisovatelův poslední román Austerlitz?