„Dát nový život knihám, které už lidé nepotřebují, a dosáhnout ročního obratu v řádu desítek milionů korun, o to se snaží Dominik Gazdoš, zakladatel moderního antikvariátu Knihobot.“ Touto bezelstnou juxtapozicí ušlechtilého záměru a start-upové teleologie uvádí Emma Smetana na DVTV rozhovor s chlapíkem, který už „na střední s knížkama obchodoval“. Nyní, jsa oslněn svým úspěchem, doporučuje Gazdoš mladým lidem, kteří nevědí, co se životem, aby si otevřeli antikvariát, neboť kupříkladu „Praha je pořád hrozně nevytěžená, celý ten trh je nepolíbený“. Ke knihám Gazdoš přistupuje jako k úkolu, na němž je „tady hromada práce“, rozuměj: chvíli ještě potrvá, než všechno, co načichává po sklepích, obrátíme v zisk. Cenu jeho knih určuje mantra nabídka–poptávka, občas se stane, že ji „hodí systém“. Přesto ale Gazdoš nezapomíná, co prodává. Když se pod jen nepatrným tlakem Smetany rozpadne jeho špatně odpozorovaná obchodnická argumentace, bezradně připustí, že o ceně knihy snad může rozhodovat i její hodnota. Je-li Gazdoš alespoň z desetiny takovým knihomolem, jak o sobě tvrdí, musel dávno pochopit, že slova mají svůj význam. Mrzké fráze o navracení knih do oběhu si mohl nechat od cesty.