Knihy jsou lidé - slepá v kopřivách

Jsou autoři a díla světové literatury, které si ta ruská dočista přivlastnila: Dickens, Salingerovo Kdo chytá v žitě, Jako zabít ptáčka Harper Leeové. Vyrostly na nich celé generace a mluví o nich jako o svých, i když překladová literatura stojí v Rusku zvláštně stranou a ani ve školních osnovách pro ni pořádné místo není. Mezi zdomácnělé knihy patří také jedna, k níž se letos obzvlášť často stáčely naše rozhovory na procházkách rozlehlou bažinatou krajinou zarostlou lopuším, zbrázděnou množstvím vodních ploch, které tu člověka uzavírají jako na ostrově. Tou knihou je Walden aneb Život v lesích Henryho Davida Thoreaua. Slavný přírodní esej o „ztrátě světa a nalézání sebe“.

Už před lety nám tu knížku příjemnou do ruky dala petrohradská přítelkyně Lora, která podle ní, ač v centru šestimilionového města, snad také žila – z naprostého minima, dávno vyvázaná ze všech institucionálních otroctví. Bydlela v malém tmavém bytě s vysokánskými stropy a uzoučkou kuchyňkou …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky