Kulturáky páchnou stejně

Hrdinové jako my v současné české povídce

Minulý rok se v české literatuře objevilo několik výrazných povídkových sbírek. Oceňovaný debut Vratislava Kadlece, druhá próza Matěje Hořavy i prozaický text básnířky Sylvy Fischerové zcela jistě těží z jiného naturelu či čtenářského zázemí svých autorů. Všechny ale pochybují o rozdílu mezi hrdinou a antihrdinou.

„Každý člověk se mi do pěti vteřin svěří úplně se vším; jako bych byl němá mrtvola, která už nemůže nic vyzradit,“ říká o sobě vypravěč Mezipřistání (2020) Matěje Hořavy. Obálka druhé prózy autora, který píše pod pseudonymem, své texty zásadně nekomentuje a rozhovory neposkytuje, opět – podobně jako v případě jeho prvotiny Pálenka (2014) – hlásá, že se jedná o autobiografickou knihu. Ovšem tuto autobiografičnost potvrzuje pouze její odpovědný redaktor a spisovatel Jan Němec a životopisná faktografie na zadní straně. Ano, místa pobytu a pracovní zkušenosti vypravěče se shodují s těmi, které známe z redaktorského medailonu spisovatele. Identita literární postavy i autora však zůstává skrytá, jakkoli právě otázky po její povaze a utváření patří ke stěžejním tématům Mezipřistání.

 

Dobrý pocestný Matěj Hořava

I titul lze v tomto kontextu chápat jako metaforu tradičně existencialistické „mezní situa­ce“. Hořavovi hrdinové také čelí …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si A2 v elektronické podobě