Otec vykládá syna - básnická redukce

Znáte tu scénu z Kubrickova filmu Barry Lyndon (1975), v níž titulní hrdina, dobrodruh a hochštapler, konejší svého umírajícího syna? Sedí po straně jeho dětské postele a slovy i gesty popírá, co je tu evidentní: synova nadcházející smrt. Ale devítiletý chlapec to ví lépe. Nechá se otcem ubezpečit, že až umře, půjde do nebe, a pak jej poprosí, aby mu vyprávěl, jak tenkrát ve válce dobýval francouzskou pevnost. Žalem vyčerpaný otec mu vyhoví, líčí dramatickou scénu a zhurta se dovolává synovy účasti: „A tos měl vidět, jak Francouzi zírali!“ Vydrží to slabou minutu, pak se zhroutí. Pláče, protože ví, že mu právě umírá syn, a protože jej dojala synova důvěra v jeho smyšlené historky.

Nevím, jak se cítil muzikolog František Pala, když v prosinci 1945 psal svůj text pro vzpomínkový večer věnovaný jeho synu Dušanovi (viz Tvar č. 8/2010). Ale představuji si, že vedl sám se sebou podobně zoufalý zápas jako Barry Lyndon. S úkolem představit v uceleném výkladu milníky Dušanova …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si A2 v elektronické podobě