Překročení hranice politična

Havlíčkův politický realismus

Karel Havlíček působil v době, která usilovala o nalezení univerzálního společenského principu, jímž se nejen pro české vlastence stal národ. Souhrou okolností i díky vlastnímu zaujetí patřil k nejvýraznějším mluvčím národního hnutí a novinářské dílo, které po sobě zanechal, ještě dlouho sloužilo jako průvodce politickou naukou.

Ptáme­-li se na podstatu a význam havlíčkovského realismu, musíme se ptát po jeho širších souvislostech a charakteru. Jaké hranice překonával a v čem byla původnost jeho vkladu? Realismus Karla Havlíčka nebyl jen kulturní či literární, ačkoli ani tato jeho vrstva nebyla zanedbatelná a i v tomto ohledu docházelo v Havlíčkově době k výrazným změnám. Byla to doba kulturního nadšení i romantického snění, podle literárního historika Vladimíra Macury „doba synkreze“, která nasávala různorodé podněty a inspirace a snažila se je přetavit do jednotné, účelné podoby. To se projevovalo jak v pestrosti žánrů, eklekticismu přístupů a proměnlivosti témat, tak v jisté nevyhraněnosti forem, která nabourávala někdejší klasicistní svázanost a formalismus.

Nicméně celé toto hledání, ať už umělecké nebo široce filosofické, v sobě nese snahu o nalezení rovnováhy mezi jedinečností a obecností. Doba uhranutá originalitou vědy a poznání usilovala o zobecnění univerzálně platného principu, …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si A2 v elektronické podobě