Řeknu vám, až budu smít…

Havlíček a revoluce

Těžiště novinářské a politické činnosti Karla Havlíčka spočívalo v revolučním roce 1848. Během „jara národů“ se zrodila svébytná česká politika, kterou do značné míry formoval právě on coby klíčová postava Národních novin.

„Karla Borovskýho měl rád český lid,/ protože se nedal nikým uplatit,/ c. k. skety rušil v jejich klidu,/ kordem pera hájil práva lidu,/ i když býval bit,“ zpívala punkrocková skupina E!E v písni Karel Havlíček Borovský. V tuzemském historickém povědomí poněkud sentimentální kult „brixenského mučedníka“ zakořenil po Havlíčkově smrti v roce 1856. Zatímco v okolních státech byly spíše pěstovány kulty obětí revolucí, které v Evropě proběhly v letech 1848 a 1849, v českých politických kruzích probíhala polemika o Havlíčkově dědictví.

Je poněkud paradoxní, že kýčovité martyrologické obrazy – včetně toho s trnovou korunou – provázely právě posmrtný život novináře a politika, který vynikal ironií, sarkasmem a odporem proti frázovitosti a patosu. Obrozenecký obraz Havlíčka­-trpitele pak v polistopadovém období bylo snadné znevážit poukazy na „fešácký kriminál“ v příjemném prostředí tyrolských hor. Havlíčkův odkaz nicméně zůstává inspirativní …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si A2 v elektronické podobě