Jak se proměňují umělecké instituce

O politice identity, pseudoradikalizaci a politické změně

Feminismus se v posledních letech stal jedním z hlavních témat místní umělecké scény ve spojení s diskursem péče a nehierarchické institucionální praxe a s dalšími „eticky probuzenými“ tématy. Následující text otevírá diskusi nad podobami feministické praxe v uměleckém provozu, která bude pokračovat v dalších číslech A2.

Umělecké instituce se proměnily. Řada lidí toužících po změně a kritizujících dřívější fungování vysokých uměleckých škol nebo uměleckého provozu získala v institucích funkce nebo se etablovala na umělecké scéně. Starší pedagogové a kurátoři byli vystřídáni mladými umělci, umělkyněmi a teoretiky, s nimiž se prosadil revoluční étos nové, anarcholiberální levice. Díky tomu se soubor „eticky probuzených“ (wokeness) témat jako feminismus, queer problematika, ekologická udržitelnost a dekolonizace stal dominantním diskursem, získal hegemonii. Běžně se uplatňují tzv. afirmativní akce a na rétorické úrovni se propagují nové formy institucionálního fungování, založené na péči za účelem odstranění strukturálního společenského útlaku. Zdálo by se, že bychom měli oslavovat. Zápas za lepší, spravedlivější svět vítězí a relikty toho starého budou v kulturních institucích jistě brzy odstraněny. Je ovšem situace doopravdy tak skvělá? Je třeba se zamyslet nad tím, jaké reálné důsledky …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si A2 v elektronické podobě