Málo přerušená tradice

Dějiny českých dějin umění

Historička umění Milena Bartlová ve své knize sleduje poválečný vývoj svého oboru, jeho představitele i postavení v tehdejší společnosti. Její výklad vsazuje fungování akademického prostředí do společensko­-politického kontextu období od konce války do začátku normalizace a přibližuje nám intelektuální východiska tehdejších kunsthistoriků.

Kniha Dějiny českých dějin umění 1945–1969 Mileny Bartlové je prvním uceleným pohledem na poválečnou historii akademického oboru dějin umění, řadícím ji k dalším titulům, jež v poslední době referují o historii oboru (Kol. aut., Století Ústavu pro dějiny umění na FF UK, 2020) či Akademie věd a jednotlivých vědeckých disciplín (např. Martin Franc, Věra Dvořáčková a kol., Dějiny Československé akademie věd, 2019). Autorčinou snahou bylo představit obor dějin umění z hlediska jeho teoretické a metodologické orientace, ale i toho, s jakými aktéry a institucemi bylo vědění o umění spojené a jakým způsobem se v dobovém politicko­-společenském kontextu utvářelo. Marxisticko­-leninskou vědu, která stojí stále spíše na okraji dnešního badatelského zájmu, Bartlová představuje jako průsečík politických zájmů, vyjednávání jednotlivých osob, ale i přetrvávající tradice, ať už šlo o personální zastoupení v institucích nebo teoretické koncepty.

Autorka volně vychází z teorie …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si A2 v elektronické podobě