Život paměti v zapomnění

Marija Stěpanovová se svou rozsáhlou prózou Památce paměti prorazila nejen na ruské, ale i na světové literární scéně. Vzpomínání na rodinné kořeny je tu neustále problematizováno a prokládáno zdánlivě nesouvisejícími příběhy, které poukazují na mnohost způsobů práce s pamětí.

Dílo Památce paměti (Pamjati pamjati) vyšlo v Rusku v roce 2017 a záhy vyvolalo opravdové pozdvižení. Nejednalo se o autorčinu prvotinu, Marija Stěpanovová už dříve vydala několik básnických sbírek a esejů. Zároveň se ale právě díky této knize dostala na shortlist mezinárodní Bookerovy ceny za rok 2021. Její jméno se tak ocitlo mezi zavedenými autory současné ruské literatury, jako je Ljudmila Ulická nebo Vladimir Sorokin.

Stěpanovová se v próze o rozsahu čtyř set sedmdesáti hustě vysázených stran zaměřuje na své židovsko­-ruské kořeny. Postupně vyzkouší a vystřídá několik rovin vyprávění: přepisuje rodinný archiv, který se skládá z dopisů, pohlednic a jiných upomínkových předmětů, líčí vlastní dlouhou cestu k napsání knihy, tyto pasáže pak prokládá bystrými úvahami o umění, literatuře či historických osobnostech a celou pestrou směs postupně splétá do jednoho klubka vzpomínek na rody Ginzburgů, Gurevičovů a Stěpanovových. V žádném případě nepodává rodinný příběh jako hotovou …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si A2 v elektronické podobě