Katastrofa s diváky

Proč zůstávalo bombardování německých měst v závěru druhé světové války tak dlouho tabuizováno? „Jedním z hlavních kritérií šoku je, že zpravidla bývá spojen s lagunou amnézie,“ říká W. G. Sebald v rozhovoru, který s ním v roce 1997 vedla Andrea Köhlerová, dlouholetá redaktorka deníku Neue Zürcher Zeitung.

Tématem vaší curyšské přednášky z poetiky byla letecká válka a literatura, přesněji řečeno ničení německých měst během posledních let druhé světové války a kolektivní zamlčování této zkušenosti. Dotýkáte se tím jednoho tabu, jistého kolektivního či rodinného tajemství. Na rozdíl od genocidy židovského národa a německé viny za ni se o fenoménu totálního zničení měst a s ním spojené traumatizace téměř vůbec nepsalo. Co vás k tomuto tématu přivedlo?

To téma mě zaměstnává už řadu let a dlouho se mi zdálo, že je to jeden z hlavních rozměrů uvažování německého národa. Když se člověk pokouší přivolat si zpět okamžik úplného začátku, pomyslí v první řadě na genocidu, která je dodnes i v německé literatuře stále silně přítomná, zatímco téma zničení měst, v nichž žili Němci, zůstalo celou dobu od roku 1945 až do dnešního dne téměř bez odezvy. Čím víc jsem se tímto tématem zabýval, tím se mi to zdálo příznačnější. A udivovalo mě to především proto, že to ničení přímo prožívaly miliony …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si A2 v elektronické podobě