Proč se Češi nebouří?

Česká společnost a tradice technokratismu

Kdyby se letošní parlamentní volby konaly už na jaře, jejich výsledek by byl dost možná úplně jiný. Průzkumy jasně favorizovaly Pirátskou stranu v koalici se Starosty a nezávislými. Jak to, že nakonec neoslabilo hnutí ANO, ale jeho možní koaliční partneři, a čím si vysvětlit, že místo Pirátů bude u moci konzervativní pravice? Důvody lze hledat mnohem dále, než se zdá.

Jak si letošní osmdesátník Václav Klaus přivlastnil sametovou revoluci? Proč se výroba během pandemie, kdy mnoha podnikům chyběly součástky, nezastavila ani na měsíc? A jak je možné, že tuzemská Pirátská strana mohla jako jediná svého druhu v Evropě na jaře pomýšlet na převzetí moci s programem, s nímž si Zelení patnáct let drželi svá dvě procenta? Ptejme se raději jinak a zdánlivě nesmyslně: Proč Čechy, Morava ani Slezsko nezažily žádnou skutečnou revoluci? Matěj Stropnický za tím vidí silný vliv normalizačních technokratů, jejichž otisk je patrný i v Babišově proslulém předvolebním heslu. Petr Fischer zase fabriky, které pro Čechy od dob mocnářství znamenají totéž, co pro Poláky klášter Jasná Hora v Čenstochové. Počátky české technokracie ale sahají ještě dál, až na samotný začátek „dlouhého 19. století“.

 

Prostě to zařídíme

Na přelomu osmdesátých a devadesátých let 18. století se ve víru Francouzské revoluce překotně rodila moderní občanská společnost. …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si A2 v elektronické podobě