Němé vlny Fortuny - na mezi

O francouzském Románu o Růži už jsem tu psal, i o jeho neslavném konci. Má dvě části, „kurtoazní“ a „intelektuálskou“; tu druhou, mnohem delší, která končí znásilněním titulní květiny, napsal Jean de Meun a naplnil ji odkazy a vtipy jako z doupěte latinářů. Mezi jiným tu vypráví o ostrově Štěstěny, té středověké dámy s kolem, na kterém se snaží usadit různí lidé a neustále z něho padají.

O Štěstěně vypráví paní Rozumnost, když chce snícímu mladíkovi zamilovanému do Růže znechutit sexuální lásku, odvést ho od světa k duchovním statkům: „V hlubokém moři, přímo v jeho středu, se nachází skála a tyčí se vysoko nad hladinu. Moře se proti ní vzdouvá a útočí. Vlny, které s ní neustále bojují, do ní tlukou a trýzní ji, často se proti ní vzepnou s takovou silou, že ji celou pohltí. Skalisko však vždy znovu propustí vodu, která je celé rozmáčela, vlny se stáhnou a ono se s vydechnutím vzepne nad hladinu. Tak si neuchovává jednu tvářnost, ale samo se proměňuje …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky