Problém Kropotkin

O morálce a pospolitosti

Z ruského anarchisty, vědce a revolucionáře Petra Kropotkina udělalo historickou osobnost především zodpovídání nepříjemných otázek – takových, před nimiž měla radikální levice v jeho době, stejně jako dnes, tendenci uhýbat. Sto let po Kropotkinově smrti potřebujeme znovu pochopit jeho dílo a najít v něm zdroj vlastního tázání.

Výbušnost první z nepříjemných otázek, které Petr Alexejevič Kropotkin zodpovídal, totiž otázky morálky, už dnes patrně tolik necítíme. Slova „Není­-li bůh, vše je dovoleno?“ znějí spíš jako patetická replika než jako vážný problém. Možná ale jen proto, že své době rozumíme méně než kdekterý patetik 19. století. Absence orientačních bodů založených na poslušnosti, autoritě a víře ve všemocnou, vševědoucí a nekonečně dobrou božskou bytost znamenala nutnost položit si znovu etické otázky – a dvojnásob to platilo pro politické proudy, které nemohly jednoduše nahradit kněze policajtem. Citovaná otázka byla palčivá a je palčivá dosud: pokud se hroutí nejen světské řády a panovníci „z milosti boží“, ale i ona „milost boží“, která má jejich moc zajišťovat, kde hledat záruku před amorálním jednáním? Jak dosáhnout toho, aby se svět, který svrhl boha i pána, nestal bludištěm sadovských markýzů, v němž absolutní svoboda jedněch znamená ponížení …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si A2 v elektronické podobě