Táhni, kruť, drž!

O básnickém vyprávění Pavla Novotného

Básník a germanista Pavel Novotný (viz rozhovor na straně 20) vydal koncem loňského roku v těsném sledu dvě knihy poezie – Zápisky z garsonky a Dědka. Obě se vracejí k dětství a dospívání na libereckém sídlišti, ale každá postupuje jinak: jedna poklidně vrství vzpomínky, druhá vrcholí nezadržitelným přívalem slov.

Pavel Novotný se pustil do vyprávění ve verších. Nečekejte však napodobování tradiční epiky, nýbrž uvolnění prózy básnickými prostředky, tedy žádný hexametr nebo alexandrin, ale volný verš připomínající dikci Bohumila Hrabala, v němž je proud vyprávění rytmizován opakováním větných úseků, skupin slov nebo důrazy mnohem výrazněji než v souvislé próze. Novotný tak dokáže podtrhnout detail a postavit ho na stejnou úroveň s tím, co je zdánlivě důležitější: okousané příčle nemocniční postele vedle volby povolání, peníze vedle myší rodiny za lednicí.

Vyprávění v Zápiscích z garsonky (viz A2 č. 25/2020), jež se s odbočkami odvíjí zhruba lineárně, vtahuje čtenáře do prostoru libereckého sídliště od sedmdesátých let minulého století přes léta devadesátá, kde leží jádro příběhu, až téměř do současnosti. Politika jako by v tomto světě neexistovala, přestože normalizační režim vrhá na celý příběh svůj stín a ovlivňuje osudy jednotlivců. Na fyzicky i duševně křehkou matku vypravěče tvrdě …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky