Ani dobré, ani špatné?

Stav českého školství na jaře roku 2021

Covidová odstávka prověřila schopnost reakce i kondici českých škol. Jsou spíše inovativní, nebo konzervativní? Je rodičovská poptávka po reformovaném vzdělávání móda, která po pár letech pomine, nebo rozumná reakce na situaci na trhu práce?

Při mapování stavu českého školství lze především konstatovat, že zdejší vzdělávací terén je poněkud chaotický, nepřehledný a mimořádně liberalizovaný. Mnohého čtenáře to sice překvapí, ale prostým srovnáním s už tak velmi různorodými a často decentralizovanými vzdělávacími systémy evropských států zjistíme, že v České republice jsou pravomoci ředitelů mimořádně široké a možnosti ministerstva a vlády zasahovat do podoby výuky omezené. Pokud se ministr rozhodne něco na zdejších školách změnit, v podstatě mu kromě vyhlášek a zákonů nezbývá než slušně poprosit. Přímá linka řízení či metodických pokynů dnes fakticky neexistuje.

Může za to především zrušení okresů a s nimi spojených okresních školních úřadů v roce 2002 a převod zřizovatelských práv základních škol na obce (základní školy) a kraje (střední a některé speciální školy). Jenže zřizovatelé v naprosté většině případů řeší jen materiální potřeby …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si A2 v elektronické podobě