Bez Stalina to nezvládneme

Novočerkasský masakr dělníků pohledem Andreje Končalovského

Andrej Končalovskij patří k nejpozoruhodnějším tvůrcům současného Ruska. Ve svém novém filmu Drazí soudruzi! vychází ze skutečné události, jež se stala na počátku šedesátých let. Film je sondou do historické a genetické potřeby Rusů podléhat ideologii.

Andrej Končalovskij prošel všemi myslitelnými evolučními stadii ruského režiséra, kterému bylo souzeno narodit se v privilegované rodině v době nejostřejšího stalinského teroru a v tvůrčí plodnosti dožít do našich dnů. Točit začal za chruščovovského tání, za Brežněva se zklamal v sovětských ideálech, emigroval do USA a načas se uchytil v Hollywoodu, po rozpadu SSSR se vrátil do vlasti a od té doby se činorodě angažuje na poli divadla a dokumentárního i hraného filmu. Ve sbírce jeho ocenění nechybí Gran Prix z Cannes (Sibiriáda, 1979), smečka benátských Lvů (Bílé noci pošťáka Alexeje Trjapicyna, 2014; Ráj, 2016) ani několik nominací na Oscara.

 

V co věřit, když ne v komunismus?

I přes působivé filmové trofeje jde o tvůrce, který u nás není tolik známý – vždy zůstával ve stínu svého někdejšího kolegy Andreje Tarkovského, pro jehož filmy Ivanovo dětství (1962) …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky