Mezi barbarstvím a literaturou

Případ Céline opět na scéně

Nečekaný nález Célinových nevydaných rukopisů znovu rozproudil debaty o vině a odpovědnosti spisovatele, který za druhé světové války kolaboroval s nacistickou okupační mocí. Nakolik je možné oddělit literární dílo a občanské postoje? A budou jednou znovu vydány i autorovy antisemitské pamflety?

V posledních letech lze pozorovat výraznou snahu upravovat si historii na politickou objednávku, à la mode, podle toho, co se právě nosí. Ani umělecký svět tomu neblahému jevu neunikl, zvláště ne svět literární. Nedlouho po nedávném znovuobjevení Célinových nevydaných rukopisů tady opět máme cas Céline, případ literární, morální i politický. Opět Céline, který svým příklonem k fašismu a antisemitismu zle poškodil své skvělé spisovatelské renomé, jež si získal románem s autobiografickými prvky Cesta do hlubin noci (1932, česky 1933; nový překlad pod názvem Cesta na konec noci, 2018). Román autorovi vynesl Renaudotovu cenu, avšak nejprestižnější francouzské literární ocenění, Goncourtova cena, ho minulo – a Céline se s tím nikdy nesmířil.

Louis­-Ferdinand Destouches (1894–1961), řečený Céline, dodnes rozděluje znalce literatury i čtenáře. A nejen ve Francii. Nalevo i napravo ho jedni považují za „velkého muže“, jiní za collabo. Zvláště v padesátých …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si A2 v elektronické podobě