Jaro v lese - literární zápisník

Tak už ti to zase začalo. Chodíš po pasekách, obcházíš kraje vysušených, potrhaných lesů, v nichž před rokem hodoval kůrovec a z jejichž hloubek se každý den valí čoud – to dřevorubec na nic nečeká a pokouší se zachránit, co jde, a jeho úsilí zachránit (rozuměj vytěžit), co se dá, ti po letech devastace přijde jako úmorná práce bez dobrého konce. Kdesi daleko za kopci pulsují životem a rozmanitostí velká města, centra kultury a pokroku, ale tady na okraji už dávno převládla jednotvárnost. Znáš už nazpaměť všechny ty stokrát opakované popisy krajiny, která byla přizpůsobena strojové mechanice, víš, jak tato neradostná situace dopadne, rozumíš zkáze. Zbývá jediné: přijmout, že právě zde se ta zkáza děje. Lidská práce zmechaničtěla v návyku, ke kterému se spělo přes sto let. Na jedné straně mrtvý les bez podrostu, zatemněná planina, na druhé mezi vzrostlou trávou v pravidelném rastru vzchází les nový.

Posloucháš ryk motorové pily. Už třetím rokem tě víkend co víkend provází …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si A2 v elektronické podobě