Vymýšlení Balkánu

Od objevu k vynalezení, od vynalezení ke klasifikaci

Kniha Imagining the Balkans je ve svém oboru klasikou, překlad do češtiny ale stále chybí. Přinášíme ukázku z kapitoly, v níž bulharsko­-americká historička ukazuje, jak se utvářel stereotypní obraz Balkánu jakožto oblasti předurčené k násilnostem. Západní publicisté a cestopisci přitom přehlíželi počínání svých vlastních zemí a často sklouzli i k rasismu.

„Čistokrevný Herzoslovák. Naprosto necivilizovaní lidé. Zbojnické plémě.“ Ilustrace Alexey Klyuykov

Kdyby Balkán neexistoval, museli bychom si ho vymyslet.

Hermann Keyserling

 

Začátkem dvacátého století už v evropské literatuře existoval zformovaný obraz Balkánu. Navíc se dále rozvíjel téměř výhradně právě pod označením Balkán. Ačkoli měl daleko k jednomyslnosti, zahrnoval mnoho společných rysů. Zeměpisné objevení šlo ruku v ruce se souběžným vynalézáním oblasti: tyto dva procesy se od sebe ve skutečnosti nedají oddělit. Cestopis, stejně jako jiný narativ, „zároveň prezentuje a reprezentuje svět, tedy zároveň vytváří nebo formuje realitu a tvrdí, že je na této realitě nezávislý“. Objev Balkánu spadá do obecných principů toho, jak se lidé vyrovnávají s jinakostí. Lidská snaha dávat smysl a řád světu „buduje nomos“ a vyžaduje typizaci, která s sebou nese poznatelnost a předvídatelnost. Co přesně nutí lidské bytosti vyvíjet formální kategorie, je formálně­-kategoricky nezodpovězená otázka, zjevně ovšem jde o hluboce zakořeněnou potřebu …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si A2 v elektronické podobě