Spisovatelka Ljudmila Ulická, které letos vyjde již šestá kniha v češtině, patřila k avizovaným hvězdám letošního veletrhu Svět knihy. Odpůrkyně Putinova režimu se mezitím rozhodla pro emigraci do Německa a kvůli byrokratickým záležitostem do Prahy nedorazila. Rozhovor nám ale poskytla na dálku.
Vaše romány často obsahují „převyprávění“ sovětské historie na příkladu osudů několika generací. O kterých dnech nebo letech byste ještě chtěla napsat?
Zdá se, že už jsem napsala o všem, o čem jsem chtěla, i když pořád nacházím velmi zajímavé podněty. Dnes žiji v Berlíně a od doby, kdy se přes Evropu přehnala velká vlna emigrantů z porevolučního Ruska, uplynulo sto let. Teď se zájmem sleduji, jak se z Ruska do Evropy valí další emigrační vlna. Můžeme jen hádat, jaký bude její osud v příštím desetiletí.
Jaké hlavní rozdíly vidíte mezi porevoluční emigrací a tou z roku 2022?
Emigrace před sto lety snila o návratu do vlasti, zatímco dnešní exodus počítá spíše s dlouhodobým pobytem v zahraničí – lidé se zajímají především o zařízení a organizaci každodenního života na Západě.
Letos v nakladatelství Paseka vyjde překlad vašeho románu Jákobův žebřík, jenž je mimo jiné podobenstvím o židovské historii 20. století. Také další vaše díla …
