Staré pověsti české dnes
Vyšehrad 2022, 224 s.
Historik Petr Charvát se ve své nové knize zabývá nejstaršími českými pověstmi a jejich vlivem na genezi národních mýtů. Opírá se přitom o historické záznamy i archeologické nálezy a naše pověsti srovnává s legendami jiných národů. Lingvistickým rozborem jmen mytických postav jako Krok, Teta či Kazi dochází k závěru, že se nejedná o slovanská jména a že jejich původ můžeme hledat v galorománském a germánském prostředí. Předestírá tak hypotézu, že naše nejstarší pověsti si obyvatelé české kotliny vyprávěli dávno před příchodem Slovanů. Coby laického čtenáře mě zaujala teorie, že předobrazem Kroka mohl být vojvoda alemanského původu, který na krátký čas sjednotil různorodá etnika do svazu, jenž se rozpadl v polovině 6. století pod tlakem Avarů a Franků. Pobavil mě autorův postřeh, že všechny sousední národy mají hrdiny, kteří zabijí draka, jen my máme Bivoje a kance. Inspirativní je spekulace o tom, že naši předkové vyznávali Mithrův kult, i snaha blíže ukotvit časové období, kdy se lidem žijícím na našem území začalo říkat Češi. Kronikáři 6. až 9. století je takto ještě nenazývali – byli to pro ně buď Doudlebové či Lemúzové, nebo prostě Bohemané. Charvát poukazuje na fakt, že v počátcích raného středověku byla zdejší společnost stále etnicky velmi rozmanitá, a že tedy mytický praotec Čech určitě nepřivedl svůj lid do liduprázdné země. A na to by měli pamatovat všichni samozvaní „buditelé“ a „obrozenci“, kteří se rádi zaklínají národní či rasovou čistotou.