Rozsáhlý román Kateřiny Tučkové se stal jednou z tuzemských literárních událostí tohoto roku. Příběh, který mimo jiné tematizuje perzekvování řeholnic komunistickým režimem, se věnuje otázkám viny, pomsty a odpuštění. Přes jistá klišé se jedná o mnohovrstevnatý, zručně napsaný beletristický mainstream.
Vydání románu Bílá Voda spisovatelky Kateřiny Tučkové provázelo velké očekávání. Po poněkud netypické předchozí knize Fabrika. Příběh textilních baronů z moravského Manchesteru (2014), vydané u příležitosti výstavy Brno – moravský Manchester, se autorka vrací ke své osvědčené metodě: propojuje lokální události s velkou historií a politikou. A značný zájem čtenářů potvrzuje, že tento typ vyprávění ve společnosti stále rezonuje.
Příběhy současné české prózy se odehrávají převážně v tuzemských kulisách a touha po zkoumání naší identity se zdá být neukojitelná. Mytologizace jistých historických událostí přitom nevyhnutelně ovlivňuje následné vnímání blízké i vzdálenější minulosti. Podobně jako kdysi Alois Jirásek na dlouhou dobu stigmatizoval české baroko coby „dobu temna“, i dnes mnohdy vnímáme události 20. století prostřednictvím příběhů, jak je známe z knih či filmů. Často se bohužel vytváří – či spíše opakuje – černobílá verze minulosti, v níž …
