Ve své nové sbírce Básně na děrné štítky básník a překladatel Radek Malý pokračuje v průzkumu znepokojivosti. Záměrné znejišťování ustálených významů však působí příliš důmyslně, a tak nakonec nejvíce zneklidňují verše, které znějí na první poslech docela logicky.
Znepokojení je základním účinkem veršů Radka Malého. Ať se to vezme z kterékoli strany, skončíme u něj, protože groteskní výjev, neodbytná hříčka, absurdní nápad, povědomá záhada, cokoli si vzpomenete, jsou jen průvodní jevy Malého obraznosti, která se umanutě soustředí na staré dobré Unheimliche. Když se to povede, vyjevují Básně na děrné štítky naši nenadálou nejistotu stran toho, co je pravda a co nesmysl, co se nám líbí, co nás odpuzuje, co je správné a co si naopak zaslouží spravedlivý hněv spořádaného občana. Za tímhle civilizaci šanujícím rozlišováním stojí obvykle konvence, ale Malý začíná hlouběji a po vzoru Stephena Kinga si posadí dítě na kolena a ptá se: „Čeho se bojíš?“ Lépe řečeno: „Co tě zbavuje jistoty?“
Seškrabovat zasychající smysl
Kvalitu znepokojivosti Malý šířeji prozkoumal v předchozí sbírce Atlas bytostí (2020), ale „objevil“ ji pro svou poezii už dřív. Ve sbírce Světloplaší (2012) čteme například verš: …
