Řada českých autorů a autorek se již během prvního pandemického jara zapojila do literárních projektů, jejichž cílem bylo podat zprávu o mimořádné době a vypořádat se s všudypřítomným strachem. S odstupem času se ale některá svědectví mohou jevit poněkud zbytečná.
Časopis Reflex začal na jaře 2020 uveřejňovat tzv. koronavirový dotazník, v němž známé osobnosti popisovaly, jak je ovlivnila pandemie. Spisovatel David Zábranský na otázku, koho si dnes váží, odpověděl: „Každého, kdo dokáže mlčet a počkat s vyjádřením ke karanténě ještě pár dní, týdnů, let…“ A sled netrpělivých hlasů českých spisovatelek a spisovatelů, snažících se literárními obrazy popsat, kterak se zase jednou neuvěřitelné stalo skutkem, jeho slovům dodávají váhu. Škoda, že Zábranského kolegyně a kolegové ani on sám nepočkali ještě několik měsíců či let, kdy by potřeba svědectví a zbrklého komentáře dozrála ve schopnost reflexe, jež se často bez trpělivého pozorování neobejde.
Dosavadní ohledávání důsledků pandemie sice zatím žádný zásadní literární počin do české prózy nepřinesla, za pozornost ale určitě stojí. Ukazují totiž, jaké otázky si literatura v časech nouzového stavu může klást i proč v jejich formulování či zodpovídání selhává. Náladu, motivy …
