V knize Die Angestellten (Zaměstnanci, 1930), analýze fatálně odkouzlené, z tradice vyvrácené německé nižší střední třídy před nástupem nacismu, píše Siegfried Kracauer: „Nemilosrdné světlo oživuje vzpomínku. Tak jako tam [tj. při odvodu branců za světové války] neodhalovalo světlo nahotu, ale válku, tak i zde [při slyšení u pracovního soudu] neodhaluje vlastně ubohé lidi, ale podmínky, které je ubohými činí. V prosté záři tohoto světla vystupují nepatrné detaily nezvykle jasně; jsou čímkoli, jen ne nepatrnými detaily: v úhrnu charakterizují ekonomický život, který je vytváří. Musíme se zbavit iluze, že jsou to velké události, co člověka určuje především. Hlouběji a trvaleji jej ovlivňují drobné katastrofy, ze kterých se skládá každodenní existence; osud člověka je nepochybně spojen právě se sledem takových nepatrných událostí.“
Kracauerův postřeh o osudovém vlivu drobných katastrof na lidský život potvrdí každý z nás podle své jedinečné zkušenosti, svých nepatrných …
