Knihy Kurta Vonneguta určitě nejsou snadným podkladem pro filmové adaptace. Přesto hrstka snímků podle jeho textů vznikla. Najdeme mezi nimi netradiční válečný film, čistokrevnou bláznivou komedii i přehlídku neurotického chaosu.
Sledovat filmy podle Kurta Vonneguta znamená už od počátku se tak trochu smířit se selháním. Jeho texty rozhodně nejsou nejvhodnější látka k převedení do audiovizuální podoby. To, co se v nich děje, zpravidla není tak důležité jako způsob, jakým je to popisováno. Ve svých rafinovaně lakonických prózách jako by stále znovu hledal způsoby, jak vyprávět příběhy poté, co „byl v Drážďanech otevřen první důl na mrtvoly“. Jsou to texty neustále zpochybňující hodnotu faktů, jež nám předkládají. Autobiografické prvky se tu prolínají s fantastikou, zdánlivě nelítostně věcné popisy s bezelstně působícím, zadrhávajícím se psaním, soucit vůči všednodenním tragédiím s nivelizujícími refrény jako „Tak to chodí“, „A tak dále“ nebo „Haj hou“. Převádět jeho texty do fikčních filmů znamená od začátku zaujmout velmi neobvyklý postoj k tomu, co a jak se bude vyprávět. Žádný ze čtyř zřejmě nejvýznamnějších filmů, které podle Vonnegutových knih vznikly, …
