Spisovatel Jacek Dukaj patřil k hostům letošní Noci literatury. Při této příležitosti jsme s ním hovořili o jeho oceňovaném románu Led, o úskalích alternativní historie, klesající důležitosti individuálního literárního stylu nebo o konci „písmocentrismu“, jehož jsme dnes svědky.
Přiznám se, že nejsem velkým fanouškem science fiction a fantasy. Román Led ovšem provázela pověst, že uspokojí nejen milovníky sci-fi. Co vás k napsání tohoto románu přimělo? Sehrála nějakou roli chuť oslovit i jiný typ čtenářů, než jsou fanoušci sci-fi, nebo to byl spíš nezamýšlený důsledek?
Takový záměr jsem vůbec neměl. Led vyrostl z poměrně jednoduché filosofické myšlenky. Jinou otázkou bylo, jakou formu pro její vyjádření zvolit. Měl jsem myšlenku a hledal pro ni formu a odpovídající fabuli. Tyto dva požadavky nakonec text definovaly. Většinou do této fáze ani nedospěji, protože literární řešení filosofických problémů se ukáže nemožné nebo příliš obtížné pro čtenáře, forma není v souladu s obsahem nebo mě takové psaní zkrátka nudí. Často proto končím už u hry s myšlenkami. V případě Ledu všechno začalo textem polského filosofa Tadeusze Kotarbińského Otázky existence budoucnosti. Chtěl jsem ho převést do podoby literárního příběhu. Ukázalo se, že vhodnou …
