Chov drobných domácích zvířat je v českých zemích oblíbený a rozšířený. S Ondřejem Matoušem jsme mluvili o minulosti a současnosti tuzemského organizovaného chovatelství a jeho vztahu k samozásobitelství, o pozitivních dopadech nedávných lockdownů i výhodách tradičních plemen – o holubech, slepicích, husách a jejich chovatelích.
Český svaz chovatelů patrně není tak známý jako třeba svaz zahrádkářský, přestože historie organizovaného zájmového chovatelství sahá do poloviny 20. století. Jak se toto chovatelství u nás vyvíjelo a jakými proměnami prošlo?
Organizované chovatelství začíná okolo poloviny 20. století – v roce 2017 jsme jako svaz slavili šedesát let. Prehistorie se ale táhne, paradoxně pod názvem pěstitelství, až do 19. století, a některé naše základní organizace, jako byli pěstitelé drobného exotického ptactva nebo pěstitelé holubů, slaví sto nebo i sto deset let. Největší milníkem byl bezesporu rok 1989. Ač nejsem fanouškem minulého režimu, pro chovatelství byl velmi příznivý díky přídělům krmiva. Členů svazu chovatelů bylo tehdy okolo sta tisíc. Zatímco dříve byli členy i vlastníci nečistokrevných zvířat, po roce 1989 zůstali jen skutečně zájmoví chovatelé, což trvá dodnes, kdy má svaz asi dvacet tisíc členů.
Čím byl způsoben ten pokles?
Šlo v podstatě o prospěchářství. …
