Sebrané spisy Jiřího Weila, jedné z klíčových postav české literatury první poloviny 20. století, jsou mimořádným počinem. Jejich první svazek, shrnující publicistiku z let 1920 až 1933, představuje autora jako zapáleného komunistického novináře, který domácímu publiku zprostředkovával sovětskou kulturu i nový svět budovaný v SSSR.
Prozaické dílo Jiřího Weila sice patří do kánonu české literatury, nachází se ovšem blíže k jeho okraji než ke středu. Po roce 1989 byl autor legendární kritiky stalinských čistek druhé poloviny třicátých let, románu Moskva–hranice (1937), či jedinečného zachycení údělu židovského úředníka v období Protektorátu Čechy a Morava Život s hvězdou (1949) vydáván pouze sporadicky a starší vydání jeho povídek a románů jsme jen tu a tam mohli objevit v krabicích před antikvariáty. O to více je třeba přivítat nedávno započatý ediční projekt nakladatelství Triáda, který zpřístupňuje Weilovo dílo prostřednictvím sebraných spisů. Český spisovatel židovského původu, jenž přežil válku mimo jiné díky fingované sebevraždě a který o pár let dříve jen o vlásek unikl stalinským represím v Sovětském svazu, je představen nejen jako prozaik, ale také jako slavista, literární kritik, překladatel a novinář.
Jelikož podle hlavního editora sebraných spisů Michaela Špirita byly všechny tyto …
