Academia vydala v poslední době tři knihy italského esejisty a prozaika Claudia Magrise. Jde o texty na první pohled nesourodé svým žánrem, tématem i rozsahem, přesto ale mají leccos společného. Ukazují autorovu mimořádnou citlivost pro jevy či bytosti přicházející z přítmí a setrvávající na okraji.
„Cestovatelé, kteří se vydali hledat nevídané a neslýchané a počítali i s tím, že jejich výprava ztroskotá, kromě různých nečekaných pohrom našli v neznámu tutéž nudu, jakou zanechali doma. Ve světě řízeném a organizovaném v planetárním měřítku je nejspíš konec s dobrodružným a tajuplným cestováním,“ konstatuje Claudio Magris v úvodu svého nejznámějšího esejistického románu Dunaj (1986, česky 1992), v němž coby germanista s kufrem citací a náruživostí putuje podél Dunaje střední Evropou. V esejistické koláži Terst. Identita na hranici (1982, česky 2021) a povídkovém souboru Zakřivený čas v Kremži (2019, česky 2022), jež odděluje bezmála třicet let autorovy prozaické, esejistické i publicistické tvorby, ale ukazuje, že cestovat (stejně jako ztroskotávat) se dá i v rodném městě a že i nuda může být dobrodružstvím.
Umění prokrastinace
Magris společně s historikem Anglem Arou vypráví kulturní dějiny Terstu. Někdejší jediné přístavní město Rakouska-Uherska …
