Fragmentární zápisky, v nichž mi něco podstatného uniká

objev rodící se v mozku

V nových verších Josefa Hrdličky se prodíráme trnitými houštinami kolem Kralup nad Vltavou a s každým nádechem námi prostupují částice dávno zemřelých lidí: „láskyplný atomismus pojí všechno se vším/ horké a studené, krásné a hnusné, zadek a srdce“.

seznam čili fragmentární zápisky, v nichž mi něco podstatného uniká

počasí za stěnami pokoje

 

ležím na zemi a oknem

hledím na borovici

anebo obráceně borovice

se dívá oknem do pokoje

do očí do mozku, kde

na šedé tkáni se leskne

zelené jehličí

 

za okny leje voda proudem

v polospánku jako z Erbena

matka pláče, že je dcera mrtvá

ta mě s úsměvem vítá

nic zlého

vzácný pocit štěstí, že tě vidím

pak zase smutek, jenž mě vrací

zpátky do světa

 

přes dva pokoje, přes dvojí dveře

se hlasy vlní vzduchem

a do spánku vstupují tváře

 

musíš to mít v sobě

zdola …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si A2 v elektronické podobě