Upřímný, těkající a stárnoucí

V krvavinách Jakuba Chrobáka

Pátá sbírka Jakuba Chrobáka, jehož představujeme v rozhovoru čísla i prostřednictvím nové tvorby, asi nejlépe z jeho knih zprostředkovává těkání mezi něhou a hulvátstvím. Sbírka V krvavinách říká to, co má být řečeno, a neobvyklým způsobem „dokáže integrovat podstatu a předat ji dál“.

Poezie Jakuba Chrobáka dlouhodobě vzbuzuje různé, často protichůdné reakce – od vstřícného přitakání až po zcela razantní odmítnutí. Možná je to dáno i samotným působením básníka na některé ze čtenářů a čtenářek: tento „ogar“ z Valachů si leckdy nebere servítky a provokuje slabší nátury svými názory, recenzemi, úvahami, ale i lexikem. Každopádně je třeba neustále připomínat fakt, že kdybychom Chrobáka neměli, museli bychom si ho vymyslet. Pátá básnická sbírka, nazvaná V krvavinách („krvaviny“ evokují nejen stejnojmennou knihu slovenského prozaika Petera Jaroše z roku 1970, ale i původní význam slova spojený s krevní mstou), je Chrobákovou možná nejlepší knihou. Pokud vám stačí tohle sdělení, není potřeba číst dál, následující řádky jsou spíše úvahou, jež má ukázat, proč si myslím, že tomu tak je.

 

Důvěra v mladé myšlení

Básníkův svět poznáváme už přes dvacet let. Je třeba připomenout, že tento svět má Chrobák trvale propojen s výrazným …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si A2 v elektronické podobě