Migrace a environmentální krize

Proč musí klimatická spravedlnost překračovat hranice?

Řešení problémů spojených s vysídlováním v důsledku klimatické krize se elity globálního Severu pokoušejí hledat v přeměně migrantů v levnou pracovní sílu. Kanadská aktivistka a spisovatelka a Harsha Walia tento přístup kritizuje a volá po skutečně internacionalistické alternativě, přesahující národní i jiné hranice.

Sloganem grassroots hnutí Pacific Climate Warriors se stalo zvolání „Netopíme se, bojujeme“. Během klimatických summitů OSN, ale také při blokádách australských uhelných přístavů bijí původní obyvatelé z dvaceti tichomořských ostrovních států na poplach, aby upozornili na důsledky globálního oteplování pro národy z nízko položených korálových ostrovů. Odmítají přitom narativ spojený s viktimizací („K tomu, abyste pochopili, že jsme v krizi, nepotřebujete moji bolest ani slzy,“ říká Samoanka Brianna Fruean) a vyzývají fosilní průmysl a velké koloniální společnosti k přijetí odpovědnosti.

 

Ekologický apartheid

V důsledku klimatických katastrof je na ce­­lém světě ročně vysídleno asi 25,3 milionu lidí, tedy každou jednu až dvě sekundy jedna osoba. Už v roce 2016 přitom bylo vysídlení způsobených klimatickými katastrofami třikrát víc než těch zapříčiněných pronásledováním. Podle odhadů bude do roku 2050 jen v Africe, jižní Asii a Latinské …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si A2 v elektronické podobě