O co jsme již přišli - ultimátum

Klimatická agenda v praktické i ideové rovině většinou pochopitelně hledí do budoucnosti – tedy na to, co přijde, případně jak tomu zabránit. Účinným, a přitom často podceňovaným nástrojem k získávání veřejné podpory může být ale i pohled do minulosti.

Otázka, jak pro zelené reformy získat větší veřejnou podporu, bývá velmi častým námětem debat nejen v klimatickém hnutí. Nejtypičtější štěpící linii vytyčuje spor mezi táborem optimistů, jenž sází na budování naděje prostřednictvím líčení možných zelených utopií, a pesimisty, kteří preferují posilování strachu z blížícího se kolapsu. Vedle toho bychom jistě našli i řadu kompromisních pozic, ale všechny přístupy mají jedno společné – cílí hlavně na to, co může přinést budoucnost.

Potíž je ovšem v tom, že debata o budoucnosti se z logiky věci musí zabývat hlavně praktickými záležitostmi, tedy kroky, jak postup klimatického kolapsu zastavit nebo alespoň omezit jeho dopad. Většinou to navíc bývají dlouhodobé procesy, …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si A2 v elektronické podobě