Galerie Hraničář, Ústí nad Labem, 18. 3. – 31. 8. 2023
Kurátorka Maro Kraus Hajrapetjan připravila pro ústeckou Galerii Hraničář výstavu zaměřenou na vzdělávání a vybrala pro ni díla a svědectví (prezentovaná formou audiozáznamů), která tuto problematiku kriticky reflektují. Odkrývá zejména opresivní struktury vepsané do vzdělávacího systému od mateřských školek po vysoké školy. Brzy pochopíme, že se současným školstvím je něco v nepořádku a že dosavadní cestou už jako společnost dál pokračovat nemůžeme. Kudy dál, nám ale výstava bohužel nenapoví. Volá sice po demokratizaci, nehierarchičnosti a větší svobodě, ale jak jich dosáhnout, neporadí. Kraus Hajrapetjan se v kurátorském textu odkazuje k principům kritické pedagogiky vycházející z díla Paula Freireho, jehož Pedagogika utlačovaných loni vyšla v českém překladu v nakladatelství Neklid (viz A2 č. 3/2023). V doslovu ke knize popisují Magdalena Šipka a Martin Tománek pozici transformativního vzdělávání v českém kontextu, přičemž těžištěm jejich textu jsou zkušenosti z projektu Futuropolis: škola emancipace, jehož zástupkyně a zástupce kurátorka přizvala k přípravě ústecké výstavy. V Hraničáři společně vytvořili Laboratoř ideální školy – site-specific instalaci, kde se každý měsíc odehrávají setkání s dětmi. Právě tato setkání spolu s přednáškami, diskusemi a workshopy jsou nejsilnější stránkou výstavního projektu. Použít pro tento program adjektivum „doprovodný“ se mi proto nezdá dostatečné. Výstavu, která sama působí trochu jako mrtvá schránka, totiž nedoprovází, ale oživuje.