Umělkyně Anna Ročňová v instalaci Tůně v pražské Galerii Kostka propojuje materiály vytvořené přírodou a člověkem. Autorčin originální, nenuceně postantropocentrický přístup vede k překvapivě přirozenému prolínání těchto prvků.
Místností se line odér železničních pražců. Na zemi se rozprostírá tůně seskládaná z papírových filtrů nasáklých motorovým olejem. Krabatost papíru evokuje mihotání vodní hladiny a vytváří dojem nepřekonatelné přírodní síly, která nakonec vše pohltí. Výstava v Galerii Kostka má charakter přirozeného mikroklimatu, který se vyskytuje v okolí této tůně a jen díky ní může existovat. Z vysokého trámového stropu visí zvláštní objekty. Další – drobnější – jsou umístěny po stěnách.
V poslední době se v současném umění můžeme setkat s principem spojování přírodních a umělých materiálů poměrně často, Anna Ročňová s nimi však pracuje jedinečným způsobem. Ve své tvorbě je propojuje v nový jednotný celek natolik samozřejmě, že v objektech vystavených v galerii nejsou cítit zásahy její ruky – působí, jako by tu samy vyrostly.
Růst i zánik
Poté, co se mi podaří smyslově se odpoutat od omamnosti centrální tůně, která mě volá a vtahuje do sebe, začnu prozkoumávat …
