Tělo se v autobiografických prózách Édouarda Louise nachází na spojnici marginalizovaných identit – vepisuje se do něj jak třída, tak kvír. Svým psaním Louis rekonstruuje proměnu, v níž se tělo postupně stává nejen objektem, ale i činitelem osvobození. Ve svém vzdoru se však zatím nedokáže oddat radosti.
Édouard Louis se letos české čtenářské obci odhalil už popáté. Svou identitu – a identitu celé soudobé francouzské společnosti – dosud prozkoumal z perspektivy své matky, otce i sestry a čtenářstvu ji vždy předal v kombinované formě intimní zpovědi a systémové obžaloby. Posledně vydaný titul s názvem Jak se stát jiným (2021, česky 2023) tyto perspektivy pomyslně propojil a umožnil je konečně nahlédnout jako víceméně kompaktní celek. Ve středu autorova uvažování a psaní jak o genderu, tak třídě – stejně jako o jejich styčných bodech – stojí tělo.
Skrze metaforu těla nahlíží Louis svůj coming out i sociální mobilitu, otcovu ekonomickou marginalitu i matčino uvěznění v jasně vymezeném prostoru. „Jako by jim funkce, kterou v divadle zastávají, přisoudila i tělo,“ uvažuje Louis o kolegiu z divadla, významně formativního prostoru, kam v nové knize pozval své čtenářstvo vůbec poprvé. A stejný princip vládne i mimo zdi divadla: funkce každé osoby …
