Houbaření není spojeno jen s meditativním sběrem plodnic sloužících k přípravě nejrůznějších pokrmů, ale i s poznáváním neznámých skutečností či průzkumu vlastní mysli. Psychedelický text poučeně popisuje houbové výpravy za hranice každodennosti a zprostředkovává samotu „v branách druhého světa“.
Jsou houby dne a houby noci. Houby teplých, slunečních dní a houby, které nasály těžkou, studenou vodu podzimu. Houby, které se vydají znenadání, a ty, pro něž se, veden neklamnou intuicí, vlamuješ do těžko prostupných akátových srostlic anebo sestupuješ do hloubky vlhkých proláklin. Opatrně za nimi našlapuješ do ztrouchnivělého pahýlu lesa. Viděl jsi už i takové, jež k tobě přišly ve chvíli, kdy jsi na ně ani nepomyslel; to když sis k podvečeru ulevoval na kraji lesa ve stráni pod torzem hradní věže a po dešti ještě na pár minut vysvitlo slunce, aby vrhlo světlo přímo do jejich středu. Den skončil při tanci tenkých nohou a světlých kápí, obcházel jsi to místo až do chvíle, kdy paprsky vyhasly, les zčernal a hlasy ptáků na věži rázem odezněly. Celá ta věc byla tak ošemetná, těžko uvěřitelná, že jsi na ni ještě téhož podzimu zapomněl a vybavil si ji až po letech. Když se k tobě navrátila. Ovšemže na jiném místě a za jiných okolností.
Stát se lesem
Jsou také houby …
