Don DeLillo: Ticho

Přeložila Alena Dvořáková

Argo 2022, 127 s.

Hlavním tématem krátké novely klasika současné americké literatury, vydané v covidovém roce 2020, je nesamozřejmost a křehkost světa v podobě, jak jej známe. „Co bude s lidmi, kteří žijí uvnitř svých telefonů?“ ptá se autor prostřednictvím jedné z postav poté, co zavládne titulní ticho a krátce před nejsledovanější americkou televizní show, padesátým šestým Super Bowlem, přestanou zničehonic fungovat všechna elektrická zařízení. Jak se dočítáme v obsáhlém doslovu Aleny Dvořákové, DeLillo začal prózu o globálním ochromení civilizace psát ještě před epidemií a příval kataklyzmatického ticha v ní svým způsobem předjímá. Pět hlavních postav se v křečovité nejistotě schází v bytě s osleplými displeji a autor skrze jejich monologické promluvy imaginuje situaci, kdy se ve vzduchu vznáší neznámá hrozba, jíž může i nemusí být třetí světová válka. V téměř divadelní scéně postavy namísto sledování finále amerického fotbalu roztěkaně vyjadřují nejistotu z nastalé situace. V této „hroutící se prázdnotě“ více či méně souvisle mluví o teoretické fyzice, kryptoměnách, datasféře, ekologických katastrofách, závislosti člověka na technologiích, ale také pochybují o povaze reality. Jakkoliv by se z podobného tématu dalo vytřískat slušné drama, DeLillo spíše klade otázky a naznačuje, děj je zanedbatelný a po celou dobu (až na jedno nouzové přistání letadla) zůstáváme v interiéru. Nicméně pokud DeLillovu tvorbu neznáte, raději si nejdřív přečtěte Bílý šum nebo Bod Omega.