„Na světě nezůstane nic utajeno. Všechno vyjde najevo, jak jste slyšeli, že i taková blbá sojka není žádnej vořešník. Je to vopravdu velice zajímavý, že se někdo dá na takovou věc chytit. Vymejšlet si zvířata je pravda věc těžká, ale ukazovat taková vymejšlená zvířata je vopravdu ještě těžší,“ komentuje Švejk list rozhořčeného čtenáře Světa zvířat, než přidá pravdivou historku o objevu vinohradské mořské panny. Na začátku ledna uplynulo od úmrtí Jaroslava Haška, odborníka na fantastickou zoologii, sto let, jež bychom rádi oslavili několika příspěvky k roli a podobám literárních mystifikací. Dočtete se, že prozrazené literární podvrhy obnažují společenská očekávání, která klademe na literaturu i kulturu. Že důmyslná hra pravdy se lží produkuje repertoár různých subverzivních aktivit; může být lstí proti držitelům moci a kapitálu, podílet se na konstruování rasy či genderu nebo v podobě autofikčního psaní klást otázku, jakými literárními prostředky lze navodit uvěřitelnou představu autenticity a reálnosti. Řeč bude ovšem také o konspiracích, Kinder vejcích a starožitnostech. Nemohli jsme se vyhnout ani Járovi Cimrmanovi, ležícímu a spícímu mezi zdravou sebeironií a pohodlným alibismem, mezi nevinností a kýčem. A nakonec dojde i na postfaktického Jaroslava Haška coby brilantního trolla, šiřitele fake news a diskursivního šumu, který dřív než kdo jiný rozpoznal sílu žvanění.