V Městské knihovně v Praze právě probíhá výstava Ivan Meštrović (1883–1962), sochař a světoobčan (viz recenzi na s. 31). Spolueditora stejnojmenné monografie, historika Ondřeje Vojtěchovského, jsme se zeptali na Meštrovićovu roli v budování jugoslávské identity.
Příběh Ivana Meštroviće je dost barvitý: začínal jako pasák ovcí, stal se umělcem reprezentujícím několik politických režimů minulého století a skončil jako profesor umění v poválečných USA. Co stálo za jeho proniknutím do nejvyšší elity meziválečného jugoslávského státu?
Ivan Meštrović byl zázračné dítě. Dětství a dospívání prožil v chudém dalmatském vnitrozemí a teprve v osmnácti letech se začal učit kameníkem ve Splitu. Jeho mistr v něm rozpoznal talent a poslal ho studovat na vídeňskou akademii. Meštroviće tam nejdřív nechtěli vzít, protože neměl žádné předchozí formální vzdělání, přesto ale brzy slavil velký úspěch jako člen vídeňské secese. Mimo hranice Rakouska-Uherska jej proslavila světová výstava v Římě v roce 1911, kde společně s dalšími chorvatskými umělci vystavoval v srbském pavilonu. V exilu za první světové války mohl již jako velmi známý umělec dát své dílo do služeb propagace budoucího sjednoceného jugoslávského státu. V meziválečné Jugoslávii pak neměl …
