Mavis Gallantová, jedna z nejvýznamnějších kanadských spisovatelek, strávila většinu svého života ve Francii a svou tvorbu zasvětila takřka výlučně povídkám. Vypráví v nich zpravidla příběhy lidí, kteří se ocitli v různých podobách vnějších i vnitřních exilů.
„Slabounký povlávající smutek, který při zamykání vždy pociťoval, souvisel s časem,“ čteme ve výboru z povídek Mavis Gallantové (1922–2014) Pozdní navrátilec (The Cost of Living, 2009; česky 2022). Tento slabounký povlávající smutek pociťuje nejen galerista Sandor Speck, který vyčkává na příležitost k rozčeření pařížských uměnímilovných vod a ohlíží se po konci svého manželství, ale téměř každý z těch, jimž kanadská autorka žijící v Paříži věnovala své psaní. Ať už se jedná o mladou ženu cestující se svým milencem a jeho synem odkloněným vlakem napříč Německem (Uzel Pegnitz), otce, který pátrá v reakcích své dcerky po stopách lásky (Odmítnutí), dospívající dívku na francouzské Riviéře, kterou rodiče nechali napospas jejím představám a pochybám (Remise), či mladé Němce uvíznuté z všelijakých důvodů v poválečné Francii (Willi; Baum, Gabriel 1935–; Jedna stránka deštivého dne; Ernst v civilních šatech), každý z nich pociťuje smutek sobě vlastní, …
