Ani mrtví nezůstanou v bezpečí

S Lubou Jurgenson o paměti míst i ruské kultuře zapomnění

Paměť je schopnost uchovávat a používat informace z předchozích zkušeností. I krajina a města ukládají své vzpomínky – třeba na represi, vyvražďování, války a lágry. Taková místa jsou významnou součástí příběhu současného Ruska a právě k nim se vztahuje odborný zájem slavistky Luby Jurgenson.

Jak moc se liší paměť míst na ruské periferii a v centru země? Jak se dnes taková paměť vytváří?

V posledních letech jsem neměla možnost cestovat do Ruska, proto o současné situaci vím jen to, co mi řekli kolegové z Memorialu [sdružení ruských nevládních neziskových organizací, které se věnují dokumentaci politických represí a vyrovnávání se s totalitní minulostí v SSSR, ale i aktuálnímu dění a porušování lidských práv v Ruské federaci – pozn. red.]. Práce s pamětí gulagů v regio­nech přímo souvisí s místy zadržování, deportací a masovými hroby, které se z velké části nacházely v odlehlých oblastech Sovětského svazu. Většina táborů byla rozptýlena po celém území, přičemž popravy se konaly v Moskvě, v Leningradu a centrálních oblastech. Práce v regionech se proto z velké části zakládá na spolupráci s místními úřady a sdruženími na ochranu památek. V prosinci 2021 soudy rozhodly o zrušení Mezinárodního Memorialu a Lidskoprávního centra Memorial. Organizace má však rozvětvenou …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si A2 v elektronické podobě