Kurátor Ondřej Navrátil ve skupinové výstavě v brněnské galerii zkoumá, jak se za poslední půlstoletí proměnil vztah českých umělců a umělkyň ke krajině a přírodě. Vybraná díla však budí dojem, že k zásadnímu obratu nedošlo: v centru pozornosti stále zůstávají lidé.
Kdy jsem letos poprvé pocítila jaro? Ve středu osmého února. Kde to bylo? Šla jsem po sedmé hodině ranní v Praze-Vršovicích přes Heroldovy sady na tramvajovou zastávku Ruská. Pocity? Radost, očekávání. Které barvy to doprovázely? Určitě tam byla zelená, to dá rozum. Hnědou vyloučit nemůžu. A tuším, že tam byl i příslib růžové… Obdobné odpovědi pravděpodobně dostával Miloslav Sonny Halas, když se svých přátel v roce 1973 vyptával na okolnosti prvního „jarního prožitku“, aby s jejich pomocí nalezl místo a čas příchodu „absolutního jara“. Po padesáti letech se k jeho počinu vrací výstava Vítání jara v brněnské galerii Off/Format, která je vystavěna na konfrontaci českých akcí sedmdesátých a osmdesátých let s uměním jednadvacátého století. „Historickou“ složku kromě Halase tvoří Jan Steklík a Vladimír Havlík, přičemž Havlík spolu s Darinou Alster a Vladimírem Turnerem figuruje i na druhé straně pomyslné dělící linie. Kurátor Ondřej Navrátil …
