Americký hudebník, který za své písňové texty získal Nobelovu cenu za literaturu, byl součástí kontrakultury šedesátých let. Tu v obecném povědomí reprezentuje především hnutí hippies. Méně se píše o tom, nakolik Boba Dylana na počátku jeho kariéry ovlivnili levicoví či přímo prokomunističtí folkoví hudebníci.
Kontrakulturu ve Spojených státech si dnes spojujeme především s hnutím hippies v druhé polovině šedesátých let. Silně levicové, „antiburžoazní“ i explicitně prokomunistické tendence se však objevovaly už dříve v americkém folku. A právě na tuto linku, sahající až do meziválečného období, navazoval Bob Dylan, k jehož folkovým vzorům patřili Pete Seeger nebo Woody Guthrie. I když se slavný americký písničkář těší trvalému zájmu českých hudebních publicistů a jeho role v hnutí za lidská práva je obecně známá, pohled na mladého Dylana jako levicového aktivistu se v postkomunistickém prostředí v podstatě vytratil, zřejmě i proto, že se autoři tuzemských protestsongů s touto politickou orientací neidentifikovali. Je proto zajímavé vrátit se k ranému Dylanovi a ideologickému kontextu, v němž vznikaly jeho první písně.
Rokenrolový floutek
Dylanovo „urfolkové“ období sice trvalo relativně krátce, v západní kultuře ale nechalo nesmazatelnou stopu. …
