Francouzský spisovatel Charles Duits (viz také str. 22) věnoval několik knih svým zážitkům s psychotropním kaktusem. Jeho literárně opojné texty s básnickou rafinovaností i chladně analyticky zachycují nesmiřitelnou propast mezi nedostatečností bdělé skutečnosti a zázračnými schopnostmi rozšířeného vědomí.
„Nevěděl jsem, jak žít, věřit a milovat. Byl jsem ztracený – proč tedy nedovršit vlastní zkázu? Tento druh sebevraždy se odehrál prvního srpna roku 1956.“ Takto komentuje v knize Země osvícení (Le Pays de l’éclairement, 1967) francouzský spisovatel a malíř Charles Duits rozhodnutí vystavit se změněnému stavu vědomí a požít peyotlový prášek, který mu jeho přítel přivezl ze Severní Ameriky. Ve vleku společenských předsudků, které obvykle vnímají „drogy“ jakožto „zbabělý únik“ před skutečností „maskovaný za dobrodružnou výpravu“, nejprve požití látky vzdoroval. Poté, co se odhodlá k oné obrazné „sebevraždě“, se jeho svět nadobro změní. Peyotl mu však vědomí nezastřel snovou mlhou, ale naopak ho zaplnil kypícím významem, barvami a předvedl mu nevídanou plnost vjemů. O tomto bolestném protikladu chudé reality a pestrého světa rozšířeného vědomí pojednává Země osvícení především.
Pitvání mršiny racionality
…
